Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

spsdpraha 

Vodácký kurz 2017

5 fotek červen 2017 - zobrazení
Vodácký kurz 2017
Pro letošní vodu jsme zvolili řeku Vltavu, ale protože se nám nechtělo prodírat mraky vodáků, rozhodli jsme se pro méně přístupný úsek na Šumavě nad Lipnem. I bez reklamy byl o vodu velký zájem a na všechny se nedostalo. Národní park Šumava má pro tento úsek přísná pravidla, dostali jsme povolení jen na 12 lodí. Zájezdu se zúčastnili studenti z AT2A, AT2B, AT3A, AT3B, KL1Z a pedagogický dozor ve složení Irča Gojová, Petra Vondrušková, Martin Štolc a Jarda Havlín. V pondělí 26.6. jsme se sešli na autobusovém nádraží Na Knížecí už v 6:45! Za nepříjemných pohledů ostatních cestujících jsme zaplnili téměř celý autobus i s úložným prostorem (měli jsme místenky). Se značným zpožděním jsme dorazili do Strakonic, kde jsme naštěstí stihli vlak, který nás dovezl až do Lenory – začátku plavby. Půjčení lodí bylo trochu problematické, protože na rozdíl od více navštěvovaných úseků Vltavy tady asi na tak velké skupiny nejsou zvyklí. Plastové lodě nestačili a proto jsme dostali i černého petra – loď laminátovou, která byla asi starší než její posádka dohromady. Ve stylu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ jsme obsadili lodě a zvedli kotvy. Přestože stav vody tak tak dovoloval sjíždění řeky bez nepřetržitého šoupání po dně, dvě posádky skončili mokré v řece. Naštěstí první den nebyl dlouhý a za necelou hodinku a půl jsme vytahovali lodě v kempu Soumarský most. Téměř ihned po postavení stanů se ozvala naše břicha a my jsme natěšení zamířili do nejbližší hospody. Nápis „dnes zavřeno“ nás dost vyvedl z míry a nabídka od majitele, že nám aspoň natočí pivo, se nám nezdála příliš uspokojující. Plán B byl díky obrovské touze po jídle vymyšlen okamžitě. Dojet do nejbližších Volar a najít jinou hospodu. 15Timinutové čekání na vlak se Martinu Štolcovi zdálo příliš dlouhé a vydal se do Volar po svých. Když jsme se usadili v hospůdce u nádraží bylo jasné, že Martin svůj závod s vlakem prohrál, ale pravda, že jen těsně. Po večeři nadešel čas na krátkou procházku rašeliništěm. I díky rozhledně jsme zdárně došli zpět do kempu, kde následoval už jen odpočinek u ohně a nabírání sil pro další den, který měl být mnohem náročnější než ten první. Někteří ještě zvládli navštívit muzeum ŘOP, kde jsme si udělali představu o tom, jak to mělo za války fungovat, ale také to, jak je náročné mít takový koníček, jako provozovat muzeum. Noc byla poměrně klidná, jen v hlavách pedagogů přetrvávaly obavy, zda druhý den vůbec vyplujeme. Hladina vody se už několik dní pohybovala nepříjemně blízko hranice sjízdnosti, přes kterou tu prostě nejede vlak. Večer bylo jen 50,8cm a od zrušení našich plánů nás dělilo tedy jen 8mm. Nezbývalo než počkat na ráno a doufat v nejlepší. Po vydatné snídani se nedočkavě přesouváme k info centru, kde dostaneme k vyplnění formuláře a vypadá to, že máme štěstí. Hladina vody se udržela na 50,5cm. Dnes nás tedy čeká úctyhodných 26,2 km. V 8:00 ráno vyráží prvních 7 lodí. Na první část dnešního dne máme přiděleného průvodce, který se hned po prvních minutách ukazuje jako velmi milý pán s rozsáhlými znalostmi o okolí. Dozvídáme se tedy mnoho zajímavých věcí. Na soutoku Teplé a Studené Vltavy zkoušíme teplotu a udivuje nás, jak moc se liší. Nedaleko vesnice Pěkná nás průvodce opouští, my dáváme pauzu na oběd. Když se rozhodneme opět vyrazit, dojíždí nás druhá skupina lodí, která vyrážela z kempu v 9:00. Dále pokračujeme společně. Při odpoledním sluníčku si užíváme nádherné přírody, okolních lesů, zvířat a klidu. Bohužel všechno jednou končí a tak okolo 17. hodiny stavíme v kempu U mostu. Trochu smutně čistíme lodě, nakládáme je a loučíme se s pánem od Automoto klubu ČR, který pro nás půjčení zajistil. Čeká nás opět stavění stanů, jídlo a večerní zábava. Spousta z nás byla po dlouhé cestě unavená a šla spát brzy. Někteří hráli dračák a jedna zoufalá skupinka se snažila najít alespoň jeden otevřený podnik s něčím na zub, bohužel neúspěšně. Po deváté večer, jako by celé městečko šlo spát a my s ním. Poslední den byl dnem výletovým. Kvůli problémům s dopravou do Prahy jsme museli zvolit kratší trasu, než jsme původně zamýšleli, ale stejně to stálo za to. Studenti sice výlet pojali jako honbu za jídlem a my jim pomalu ani nestačili, nicméně místní přírodu jsme si parádně užili. Vysoké stromy, krásně kvetoucí květiny, potůčky a hlavně lesní jahody, kterých jsme se nemohli nabažit. Schwarzenberský kanál, což byl náš cíl, sice nebyl tak velkolepý, jak jsme podle wikipedie očekávali, ale i tak jsme na něm našli hodně zajímavých vychytávek. Jaké to asi bylo, když se jím plavilo dříví až do Vídně? Skoro nás až mrzelo, když jsme zahlédli první domky Nové pece, potom nádraží a náš kemp – bylo jasné, že náš výlet a zároveň celý kurz je téměř u konce. Stačilo sbalit stany a batohy, napsat pohledy, naobědvat se a už míříme na vlak, který nás doveze až do Prahy. Poděkování patří vedení školy, že nám povolilo tento kurz zorganizovat, dále studentům, kteří po celou dobu kurzu byli hrozně fajn a také Automotoklubu ČR, díky němuž jsme měli na čem jet a navíc jsme se nemuseli vláčet se všemi věcmi v lodi. Příští rok zase AHOJ na vodě!

Jaroslav Havlín

PS: I při 10cm hloubce toku platí „Bezpečnost nade vše“ :)
reklama
Vytvořte z tohoto alba:

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron